0

Reporty

13/02/2018 v 19:26 od

nahled

Kadaň – Prostějov 2:3 po pr., 3. února 2018

Sezóna se pomalu, ale jistě, blíží ke svému konci a moc společných chvil s naším milovaným klubem nás už letos nejspíš nečeká. Když se nabídne možnost strávit první únorovou sobotu výletem do Kadaně, neváhám ani chvíli. To stejné si nejspíš řeklo i několik dalších a v 9:00 tak vyráží z Prostějova tranzit s devítimístnou posádkou, natěšenou na dalekou cestu. Vyrážíme opravdu brzo s tím, že po cestě zastavíme někde na oběd. Většina posádky však razí heslo „tekutý chléb“ a žádná obědová zastávka se tedy nekoná. Po cestě dáme jen pár benzínek. Na jedné z nich se jeden prostějovský fanatyk, jak je jeho výjezdovým zvykem, vrhne na stojan se slunečními brýlemi. Někdo, když je opilý, tak jí, jiný zkouší lacinými hláškami sbalit nějakou kočičku a někdo holt musí nakupovat sluneční brýle 😀 Věřím, že v létě s nimi na koupáku udělá velkou parádu!

Cesta ubíhá celkem rychle, po domácích pálenkách se jen zaprášilo. Řidič, jenž cestu do Kadaně absolvuje již poněkolikáté, si absolutně s ničím neláme hlavu. Plná, neplná, nic mu problém nedělá. Dvě svítící kontrolky také ne. A tak by to asi mělo být. Totální klid pak přenáší i na svoji posádku, která se baví zpíváním písní od všemožných interpretů. Totální fanatismus propuká při 99 Luftballons, prim však hraje jedna prostějovská kapela. Bohužel kdesi za Prahou reprák „chcípá“, což je pro mě nakonec největší zklamání dne.

Jak se pomalu blížíme k místu určení, tak ti z nás, kteří do Kadaně jedou poprvé, nevěřícně kroutí hlavou nad místní přírodou a okolím. My, kteří už tento kout země navštívili, tolik překvapeni nejsme. Na názoru, že je to tu jak z hororu a že by tu nikdo bydlet nechtěl, se však shodneme všichni.

Okolo druhé hodiny odpolední přijíždíme do Kadaně, parkujeme nedaleko centra a jdeme najít nějakou knajpu. K našemu velkému údivu se však na náměstí nachází jen jediná hospoda, jejíž obsluha z našeho příchodu velkou radost nemá a odmítne nás obsloužit. Když už se tu nemůžeme občerstvit, projdeme si alespoň přilehlé zámecké muzeum. A můžeme konstatovat, že některé dobové stroje pořád fungují a svoji práci by si jistě odvedly i dnes.

Nezbývá nám tedy nic jiného, než se přesunout do hospody vedle zimního stadionu. Při příchodu na nás už Dubis mává vstupenkami (díky!), prohodíme pár slov s ním i s hráči, rozcvičujícími se venku. Nejopilejší z nás si s hráči střihnou bago, pak pověří golmana Groha zkrášlením útrob stadionu našimi vlepkami.

To už někteří sedí v místní hospůdce, která se mně osobně velmi líbí. Taková stará klasika, žádná moderní restaurace. Zavzpomínám na náš „Gól“, který při scházení se fanoušků nahradila jiná restaurační zařízení v okolí našeho stadionu, avšak žádné z nich se mu asi nevyrovná.

Je pět minut do zápasu a nám se vůbec nechce, většina by seděla nejraději v hospůdce. Venku se rozsněžilo, je opravdu kosa, navíc všichni víme, jak to při zápasech Kadaně vypadá. Atmosféra nulová, hokej většinou také. Nakonec se však sbíráme a s příjezdem hráčů na led spouštím ze sektoru pro hosty, který vlastně nikdo neví, kde je, první chorály. Celkem je nás 15, naše devítka pro tento den oděná v červenobílých mikinách, doplněná o dva fanatyky z Prahy, dvě rodinné příslušnice jednoho z hráčů a dva řidiče autobusu, kteří nám občas příjdou pomoct. Když už jsem u těch rodinných příslušníků, zdá se mi, že letos jich za hráči nejezdí tolik, jako třeba v sezoně předešlé. Možná jen nejsou naučeni chodit za námi do sektoru, těžko říct. Každopádně náš výjezdový koeficient tím trpí. To samozřejmě píšu trochu s nadsázkou. Má cenu řešit nějaký výjezdový koeficient, když pravdivě udávají počty tak 3 tábory v lize??27746493_2048418695405193_1292809137_o

Od prvních minut se snažíme fandit, i když v tomto počtu a ve stavu některých z nás, to je samozřejmě těžké. Fandíme však nepřetržitě, žádné dlouhé prostoje mezi jednotlivými pokřiky či chorály nemáme. Na ledě to vypadá na jasnou záležitost, dokud však domácí z ojedinělé střely nevyrovnají. Od té doby je to už naprosto vyrovnaný match. V přestávce se jdeme zahřát do hospůdky, kde v televizi běží show s názvem Benátky-Kladno. Když slyším pokřik libereckého publika Be-Be-Benátky, popadám se za břicho.

S koncem přestávky jdu zpět do sektoru, když v tom si všímám jednoho z nás, kterak se po neuvěřitelném horolezeckém výkonu dostává na můstek pod střechou stadionu. Výhled z tribuny zde sice není špatný, ale uznávám, že není nad to, kouknout na hokej pěkně ze shora. Po chvíli si ho však všímá domácí sekuritka, která se po ještě neuvěřitelnějším výkonu na můstek také dostává a za asistence policie poté vyvádí onoho fanouška ze stadionu. Při jeho odchodu spouštíme na jeho počest Prostějovákům známý chorál. Aniž bychom to tušili, udělali jsme tím jeho firmě obrovskou reklamu, protože za dva dny mu přišla objednávka na velké množství krmiva právě z Kadaně 😀27658772_780716095447454_798258154_n

Pro zbytek zápasu je nás tedy o jednoho méně. Náš support je s postupujícím časem logicky horší. Někteří na tribuně dokonce opět spí, jiní už chtějí spíše sledovat hokej. I tak si ale troufám tvrdit, že jsme na stadionu jako doma, protože ze sektoru domácích se něco kromě bubnu, ozve jen zřídkakdy. Buben domácích je neuvěřitelný. Připomíná bubny někde na Lechu a podobně. Akorát s tím rozdílem, že na Lechu udává rytmus pro několikatisícový kotel, v Kadani pro tři fanoušky…Nikdo se proto nemůže divit, že tento nástroj nechceme celý zápas poslouchat a vypůjčíme si tak po roce od domácích další paličky.

27662123_2037348762947856_2140332115_n

Zápas končí naší výhrou v prodloužení. Po něm si s hráči střihneme děkovačku, při které letí na led kromě bund i například boty jednoho z nás. I z toho je jasně patrné, že někteří už melou z posledního. 7D2K9276Po cestě zpět už tedy většina pospává, celý den byl opravdu náročný. Všechen alkohol byl zkonzumován po cestě do Kadaně, zbyl akorát poslední demižón vína. Do něj se z počátku moc lidem nechce, nakonec však začne kolovat vozem. Když v tom řidičovi z rádia zazní italský hit Felicita, jehož refrén si ihned upravujeme na „pi demižón“. Kdo song zná, jistě bude souhlasit, že tato melodie je to naprosto luxusní. Na jedné z benzínek tak propuká opět totální fanatismus, ten kdo nespí nebo neblije, prostě pije demižón.

Italský originál

Prostějovská verze

Po příjezdu do našeho rodného města se nekoná tradiční sedánek jako po každém jiném výjezdu. Jen chudák řidič, který celý den slintá, se vydává do víru nočního Prostějova.

sepsal: vlasta_palička

Napsat komentář