Prostějov – Slavia Praha 2:3 po sn., 24. ledna 2018

Po sobotním gentlemanském výjezdu do Litoměřic nás čeká návrat na domácí tribuny a podpora našich hráčů v duelu proti pražské Slavii. Kotel se plní tak nějak dle očekávání a oficiálně si na tribuny nachází cestu 1931 diváků.

V úvodní dvacetiminutovce šlape domácí kotel až na pár slabších míst dle mého názoru dobře, stadionem se nesou dlouhé chorály, hlasité pokřiky i odpovídačky obou tribun a odměnou je branka na 1:0 z hole Honzy Starého. Do prostředního dějství už na tribunách tak dobře nevstupujeme, kotel se nedaří tak vyhecovat a jeho výkon je dle mého podstatně slabší.

Na začátku třetí třetiny nás zaskočí rychlé branky hostí, kteří během 75 vteřin otáčí z 1:0 na 1:2, naštěstí se našim daří vyrovnat a od tohoto momentu kotel opět šlape, minimálně podstatně lépe než ve třetině předchozí, a vybízí k podpoře i protilehlou tribunu. I přes snahu tribun vyhecovat hráče k dalšímu gólu je po šedesáti minutách stav 2:2. Support v prodloužení nemá podle mě nikdy moc cenu hodnotit, když se jede dopředu, řve celý stadion, když se brání, všichni trnou, jestli nedostaneme gól. Před samostatnými nájezdy si kotel tráví přestávku pro čištění ledu zpěvem Rolbaře a já jsem osobně docela překvapen jak moc se tahle srandička, kterou jsme vymysleli nějaké dvě sezóny zpátky chytla. Paráda.V samostatných nájezdech nakonec vítězí Sešívaní, kteří si tak mohou užít děkovačku s hrstkou svých fanoušků, kterých k nám dorazilo 12, občas v průběhu utkání zafandí, k nám ale povětšinou dojde zvuk pouze jejich bubnu. Nicméně všímám si, že hostující brankář na ně reaguje, i když se nachází ve vzdálenější brance od sektoru hostů, takže na led asi občas slyšet jsou. To by bylo ke středečnímu večeru na prostějovském zimáku asi vše. Zápas, kterým jsme si ostudu neudělali a zápas, na který za deset let u piva vzpomínat nebudeme, zkrátka obyčejný hokejový večer.

Sepsal: Kafka